19—35mm: O zrodu zlínských filmových ateliérů – I.

Psalo se 12. července 1932, hodiny ukazovaly 5 hodin a 50 minut. Hlavní branou obuvnické továrny ve Zlíně spěchali na ranní směnu opozdilí zaměstnanci. Ve stejný čas ve 12 kilometrů vzdálených Otrokovicích odstartovalo letadlo se šéfem podniku. Čekala jej cesta do švýcarského Möhlinu, kde měl slavnostně zahájit provoz své další továrny. O osm minut později se z mlhy nad Bahňákem ozvala ohlušující rána. Letadlo se v rychlosti 150 km rozbilo o zem. V troskách stroje skončil život Tomáše Bati a jeho pilota Jindřicha Broučka, ale také první velká etapa vývoje největšího obuvnického koncernu světa a spolu s tím i počáteční kapitola baťovského filmového oddělení.

Filmové oddělení vzniklo jako součást reklamního oddělení obuvnického koncernu během roku 1927. Mělo tři zaměstnance, vedoucího Jaroslava Pagáče, Josefa Míčka a Raimunda Sysalu. Patřily jim dvě místnosti v prvním poschodí 52. tovární budovy. Jejich úkolem bylo zadávání, kopírování a distribuování zpravodajských a dokumentárních reportáží. Na počátku 30. let se filmové oddělení osamostatnilo a začalo se postupně soustředit na zadávání výroby především reklamních filmů. Samotné natáčení na zakázku zajišťovali obvykle pražští filmaři.

Náhlá smrt šéfa obuvnickou továrnou otřásla v základech. Ty ovšem byly velmi pevné, a tak se mohl podnik dál rozvíjet pod novým vedením Tomášova bratra Jana Antonína. Zakladatelských otěží se ujal jako důsledný pokračovatel, Tomášovu iniciativu znásobil dalšími inovacemi. Zkušené selfmademany stále častěji doplňovali vzdělaní odborníci z dalších oborů, jejichž angažmá si vynutil přerod regionálních obuvnických závodů v koncern s celosvětovou působností.

Zrodu baťovského ateliéru předcházel růst továrny, města, jeho populace i infrastruktury, velkorysé budování veřejných služeb, především vzdělávacích institucí. Školy měly k dispozici moderní vybavení a prostory i neobvyklé učební osnovy a postupy. Zlínské školství bylo doplněno o doškolovací a osvětové zařízení pro další vzdělávání zaměstnanců Baťova koncernu. Založen byl Studijní ústav, který organizoval rozsáhlé výstavy československého výtvarného umění. Tím byl umožněn přístup široké veřejnosti k dílům bez druhotného, užitného účelu.

V roce 1934 se Jan Antonín Baťa rozhodl pozvednout dosavadní průměrnou úroveň reklamy filmem. Do filmového oddělení byli v lednu 1935 přijati Elmar Klos, Ladislav Kolda a Alexandr Hackenschmied, kteří předložili koncepci roční výroby 12 reklamních filmů a 12 zpravodajských žurnálů k promítání přímo v prodejnách, rovněž zbudování stálé výroby školních filmů a dále filmů dokumentárních, reportážních a výcvikových. Pro odborné vedení produkce výukových filmů byl ze zlínských škol uvolněn učitel Jaroslav Novotný.

Současně bylo rozhodnuto o stavbě vlastního filmového ateliéru. Kalkulace totiž dokázaly, že výroba reklamních a instrukčních filmů vyjde ve vlastní produkci levněji než na zakázku u externích produkčních firem. Vedle toho prosperita podniku a jeho světové postavení s sebou nesla i nutnost profesionální prezentace s využitím nových technologií a výsledků vlastních aktivit v oblasti kultury.

Koncepci Filmového ateliéru Baťa, jak zněl oficiální název studia, připravoval Alexander Hackenschmied na základě konzultací s tehdejším technickým ředitelem barrandovských ateliérů Vilémem Tarabou. Projekt studia připravil architekt Vladimír Karfík.

Za místo stavby ateliéru a přilehlého technického zázemí byl vybrán svah v klidném údolí v katastru obce Kudlov. Lokalita byla z centra Zlína snadno dosažitelná, ležela však mimo zlínskou aglomeraci a její čilý ruch. Prostor umožňoval natáčení zvukových filmů, využití místního zdroje vody pro laboratorní zpracování filmu, okolní přírodní scenérie pro natáčení exteriéru a možnou budoucí expanzi filmových provozů.

K obhlídce pozemku pro budoucí výstavbu vyzvali zlínští filmaři Jana Antonína Baťu a Dominika Čiperu, zlínského starostu. Scéna výletu do tehdy ještě holých strání kudlovského údolí v létě 1935 je zaznamenána v antologii zlínského filmu, snímku Řekneme to filmem.

 

pokračování příště…

 

Text:
Jiří Madzia – Filmový uzel Zlín

Článek je součástí blogu 19—35mm zlínského filmu z historie Filmového uzlu a zlínského filmu.

Řekněte o tom svým přátelům:
  • 24
  •  
  •  
  •  
  •